9.4.2015 © transferTip

P2P finance jsou na vzestupu, což nás samozřejmě těší. Jejich fungování jsme si na příkladu veleúspěšné firmy ZOPA přiblížili zde. Není žádnou novinkou, že český trh veškeré inovace na trhu financí přijímá s rychlostí invalidního důchodce. Přesto se na naší scéně začínají objevovat první P2P vlaštovky. Měnové směně zdatně vládne Valutomat, o funkční model firemních P2P úvěrů po vzoru anglického Funding Circle se pokouší portál pujcmefirme.cz a nepopiratelným vládcem soukromých P2P půjček je projekt Bankerat, kterému se podíváme na zoubek.

Smysl P2P

P2P systémy obcházejí nákladné a složité procesy tradičních bankovních ústavů, které mají kamenné pobočky plné zaměstnanců v každém menším městě. Chytrým využívání informačních technologií dokážou propojit investory s dlužníky mnohem levněji a efektivněji než banky a dosáhnout tím tak levnější půjčky pro dlužníky a větší výnosy pro investory. 

O co jde Bankeratu?

Bankerat funguje od roku 2010 s cílem propojovat pomocí svého aukčního serveru soukromé investory se soukromými dlužníky. Zatímco však zmíněná anglická ZOPA funguje jako reálná výhodnější konkurence klasickému bankovnímu systému, funguje Bankerat spíše jako úniková cesta pro dlužníky, kteří nemají šanci půjčit si v bance. Místo toho tedy, aby server propojoval běžnou poptávku s běžnou nabídkou a poskytoval oběma stranám díky úspoře provozních nákladů výhodnější podmínky, představuje Bankerat alternativu pro vysoce rizikové dlužníky, kteří dostali od banky košem.

Úroková míra na Bankeratu a složení dlužníků

Srdcem serveru jsou aukce, které vyhlašují potencionální dlužníci a k nimž investoři přihazují své nabídky. Dlužníci mají při konfiguraci svých aukčních výzev k dispozici několik stupňů zajištění svého budoucího dluhu, od nulového zajištění, přes doklad svých příjmů a výpis z registru dlužníků až po zástavu nemovitosti. Podle jednotlivých stupňu zajištění systém dovoluje i rozmezí úrokových měr, ze kterých si dlužník může vybrat pro sebe tu nejvhodnější. Pro půjčku bez jakéhokoliv zajištění systém nabízí úrokovou míru v rozmezí 45 – 55%. Pro úvěr zajištěný nemovitostí je interval 9 – 55%. Průměrný úrok z uzavřených půjček činí podle statistiky Bankeratu 40%. To samozřejmě leccos napovídá o složení dlužníků a nutně i o úspěšnosti investorů. 40% je extrémně vysoký úrok, za který je ochoten si půjčit pouze dlužník s opravdu špatným profilem, který ho diskvalifikuje ze standardního systému půjčování peněz. Úrokové míry bank na neúčelové úvěry se v současnosti pohybují od 10 do 20% a podmínky pro jejich získání nejsou příliš přísné. Stačí ve většině případů prokázat pouze dostatečnou rezervu ve stálých příjmech na splácení. Žadatelé odmítnutí u banky tedy tuto rezervu postrádají, a proto musí navýšit úrokovou míru, aby se investorovi vyplatilo zvýšené riziko spojené s nesplácením úvěru. Bankerat tedy skutečně spíše funguje jako útočiště pro ty, kterým nikde jinde nepůjčí. To ostatně potvrzuje i vedení společnosti, které přesně to uvádí jako hlavní výhodu Bankeratu pro dlužníky.

Co skrývá smlouva o zápůjčce?

Dlužník vystaví aukční výzvu, investor zašle svou nabídku nepřesahující maximální úrokovou míru. Pokud jsou obě strany spokojeny, uzavře se s pomocí Bankeratu mezi investorem (tzv. zápujčitelem) a dlužníkem (tzv. vydlužitelem – kdo vymýšlí tato slova?) smlouva o zápůjčce, v níž Bankerat vystupuje jako administrátor s mnoha důležitými pravomocemi. Smlouva obsahuje několik standardních bodů, které bychom u podobné smlouvy přirozeně čekali. Kromě nich obsahuje i několik méně standardních bodů, které při nepozorném čtení můžou zejména dlužníka překvapit.

  • veškeré platby musí probíhat přes účet Bankeratu, který posílá do 5 dnů peníze věřiteli
  • opozdí-li se dlužník v jakékoliv splátce více než 30 dní, stává se okamžitě splatný celý zbytek dosud nesplacené jistiny včetně celého úroku půjčky za kompletní období
  • za každý den prodlení zaplatí dlužník 0,3% z dlužné částky (z čehož připadá 50% Bankeratu)
  • od smlouvy může dlužník odstoupit písemným prohlášením do 14 dnů od uzavření smlouvy (a zaplatit úrok za období, kdy měl u sebe peníze)
  • dlužník může úvěr kdykoliv předčasně splatit, ale musí zaplatit 18% odstupné věřiteli
  • věřitel platí Bankeratu 1% z aktuálně dlužné částky každý započatý rok (Bankerat si odměnu stahuje ze zaslaných peněz dlužníka)
  • dlužník platí Bankeratu jednorázovou odměnu 5% z celkové částky (včetně úroků), min. 900 Kč (Bankerat si může poplatek stáhnou z peněz zaslaných dlužníkem věřiteli)
  • Bankerat má právo zaslat dlužníkovi upomínku v případě jakéhokoliv prodlení zpoplatněnou 300 Kč a peníze si opět stáhnout z peněz zaslaných věřiteli
  • Bankerat nenese žádnou odpovědnost za solvenci dlužníka
  • pokud dlužník zašle splátku přímo věřiteli (a nikoliv na účet Bankeratu), musí věřitel okamžitě zaslat peníze Bankeratu a písemně ho informovat (v opačném případě musí zaplatit pokutu 30% z celkové dlužné částky)

Výhody a nevýhody pro dlužníka

Výhody:

  • fungující systém aukcí – alternativa pro ty, kterým nepůjčí banka
  • možnost půjčky bez jakéhokoliv krytí v případě zájmu investora

Nevýhody:

  • vysoký úrok
  • vysoký poplatek při uzavření smlouvy
  • vysoké náklady při předčasném splacení
  • vysoké náklady na administraci úvěru (drahé upomínky)

Výhody a nevýhody pro věřitele

Výhody:

  • zajímavá alternativa tradičních finančních produktů
  • vysoké úrokové míry – možnost vysokých výnosů

Nevýhody

  • malá bezpečnost, vysoké riziko
  • špatný profil věřitelů a poměrně vysoká pravděpodobnost nesplácení
  • možnost dodatečných nákladů na soudní vymáhání
  • vysoká pokuta za nepřeposlání platby
  • omezená šance při vymáhání pohledávky

 

Závěr – hodnocení Bankeratu

Z uvedeného vyplývá, že Bankerat neodpovídá zcela profilu P2P novátorské společnosti, která vnáší nový vítr do zatuchlého světa bankovních financí a nabízí jak věřitelům tak dlužníkům služby svou kvalitou převyšující služby klasických institucí. Využívá sice efektivní platformu úvěrových aukcí, ale zaměřuje se téměř výhradně na segment s velice špatnou bonitou. Výsledkem jsou uzavřené smlouvy s extrémními úroky, které ovšem pravděpodobně odpovídají rizikovosti investice. Z tohoto hlediska nelze Bankerat považovat za podvodnou společnost, třebaže jsou podmínky zápůjční smlouvy pro málokoho přijatelné. Smlouva je však veřejně k dispozici na stránkách Bankeratu a společnost tak nelze vinit z utajování nepříznivých informací, třebaže nikde na stránkách nejsou přehledně shrnuty a zájemce se musí prokousat tradičně nesrozumitelným právnickým jazykem smlouvy o zápůjčce. Jelikož se přikláníme spíše k liberálnější organizaci společnosti, neklademe Bankeratu za vinu vysoké úroky, které si mezi sebou věřitel s dlužníkem bez jakéhokoliv násilí dohodnou. Jde o zajímavou reprezentaci extrémního konce trhu, kde se setkávají investoři vyhledávající riziko (a naivkové) s velice rizikovými dlužníky. Podmínky úvěru jsou k dispozici na stránkách a úroková míra je parametrem, který si určuje sám dlužník. Při vymáhání dluhu však věřitel může počítat i s alternativou, že soud kvůli vysokému úroku odmítne věřitelův nárok na pohledávku s poukazem na lichvu. Lichva je v českém právu určena sice dost vágně, ale právě díky tomu záleží na výkladu soudce, bude-li považovat danou smlouvu za spornou či nikoliv. 

Upřímně řečeno bychom si přáli, aby na český trh vstoupila P2P společnost, která by dokázala konkurovat klasickým bankovním půjčkám a získávala by klienty bank svými lepšími službami a výhodnějšími podmínkami. Na druhou stranu představuje Bankerat relevantní alternativu pro rizikové dlužníky, kteří nemají šanci si půjčit peníze jinde.